- - = = Články | Akce | Fotoreporty | Links = = - -
Vidět barevně

Svět není jen z černé a bílé barvy. Je i barevný! O tom vás mohla přesvědčit i nedávno uvedená reportáž pod stejným názvem.

Před někoika dny jsem se vrátil ze své x-té mise na Balkán. Navštívil jsem řadu míst v Srbsku, Kosovu a Rumunsku (několik fotografií najdete právě tady).

Během 8 dnů jsem prožil tolik událostí, které ve svém "školním životě" zažívám třeba celý měsíc. Navštívil jsem několik českých vesnic na území dnešního Srbska a Rumunska, uprchlický tábor nedaleko města Bělehrad, vojenskou základnu česko-slovenského kontingentu KFOR v Kosovu, Prištinu, Bělehrad. S vojáky jsem projel část Kosovských hor, kde jsme společně rozdělovali základní potraviny (cukr, olej, mouku a brambory) těm nejpotřebnějším. Protože lidé, kterým jsme pomoc vezli, bydleli téměř na úplných vršcích kopců, musel jsem celé odpoledne "cestovat" bojovým vozidlem pěchoty (BVP) společně s několika balíky potravin a neprůstřelnou vestou (samozřejmě za doprovodu okamžitě bojeschopných vojáků).

Strávil jsem několik desítek minut v jedné kompletně vypálené Srbské vesnici. Když jsem procházel hlavní cestou dnes již bývalé vesnice, cítil jsem mrazení v zádech. Zkoušel jsem se v myšlenkách vrátit o tři roky zpět a uvažovat, co se tu asi stalo.

Při zpáteční cestě jsme projížděli přes most, na kterém rovněž před 3 lety došlo k výbuchu. Přes most právě jel školní autobus plný dětí....

Druhý den spolu s pojízdnou zubní ambulancí (jeden z projektů h.o.ADRA) a potravinovou pomocí navštěvuji jeden ze 450 uprchlických táborů v Srbsku. V táboře žijí lidé třebas již 10 let (od prvních konfliktů v Chorvatsku) nebo třeba "jen" 3 roky (od "vysídlení" Srbské menšiny z Kosova). Podle evidencí místních orgánů tak v Srbsku žije na 700.000 uprchlíků. Muži, ženy, děti, sirotci. Lidé bez domova.

Když pak sedíte v autě na ceste domů, přemýšlíte o tom, co jste to vlastně viděli. Co jste viděli necelých 1.000km od svého domova...

Na Balkán jezdím již od roku 1998. Ne k moři, ale právě do míst, kudy prošla válka. Za těch 5 let jsem mohl řadě věcí porozumět. Mohl jsem poznat, že věci, jak je servírují média, jsou často upravená k obrazu toho či onoho novináře. Že svět není jen novinový papír s "fleky" novinářské barvy, nýbrž svět plný barev. Barev, které doplňují tu černou tiskařskou barvu. To, na co již v novinách nezbylo místo.

Protože si nechci nasazovat žádné růžové brýle, rozhodl jsem se napsat tento článek. A nejenom napsat článek, ale i učinit nabídku, jak např. některým lidem z těch 700.000 uprchlíků pomoci.

Každý z vás si může prosurfovat internetové stránky projektu ZELENÉ LÉTO (www.leto.m-y.cz) a rovněž se do něho zapojit (projekt na pomoc lidem,jenž naší pomoc potřebují - projekt je projektem o.s.M-Y.CZ).

Kolikrát vidíme jen ten novinový papír s tiskařsou barvou? Co se takhle kolem sebe podívat barevně!? Vše přeci nemůže být jen tak, jak vidíme my sami!


- = 17.04.2002, rudy = -

Infokanál M-Y.CZ
© 2000 R.A., R.D., R.K., P.T. autorské podmínky