- - = = Články | Akce | Fotoreporty | Links = = - -
TIBET

Motto: Není dvojího utrpení: jedno, které se děje Nám, a nějaké jiné, vzdálené, které se děje Jim. Je jen jedno utrpení: nás lidí; ať je to kdekoli na Zemi. A my se můžeme postavit na odpor. Třeba jen tím, že vyjádříme svou účast, svou tichou, láskyplnou solidaritu...

Historie

,,Až budou vozy jezdit po kovových cestách a ptáci budou mít ocelová křídla, naše nauka dosáhne krajů bílého muže" (tibetské proroctví)

Náhorní plošina Tibet, která leží v průměrné nadmořské výšce 4000-5000m (ale některé vrcholy přesahují 8000m - například Čomolungma/Mt. Everest), byla osídlena už v době kamenné. Až do 7. století Tibeťané praktikovali prastaré náboženství Bön (šamanismus). Ale v 7. století do Tibetu přišli misionáři z Indie a kromě písma přinesli také buddhismus, který absorboval některé prvky bönismu a získal tak svou jedinečnost. Po dvou staletích politického a náboženského neklidu buddhismus z Tibetu vyprchal, ale v 11. století se vrátil, aby přetrval až do dnešních dnů.

Duchovním vůdcem tibetských buddhistů je od 15. století dalajláma (,,Moře moudrosti"). Dalajláma je dle náboženské tradice ztělesněním bódhisattvy moudrosti, Alókitešváry. Dalajlamové sídlí v paláci Potala na vrcholku Marpori nad Lhasou (,,Město bohů"), hlavním městem Tibetu. Nástupnickou linií dalajlámů je reinkarnace. Po dalajlámově smrti vyhledávají komise lámů jeho nástupce - malého chlapce, který je jeho novým vtělením. Tento chlapec musí podstoupit řadu náročných testů, které potvrdí nebo vyvrátí jeho nástupnictví. Jeho Svatost 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, narozený v roce 1936, musel po povstání proti čínské okupaci v roce 1959 uprchnout do exilu v Indii, ale stal se jednou z nejvýznamějších světových osobností a významnou měrou se zasloužil o současný velký zájem světové veřejnosti o buddhismus (a naplnil tak prastaré proroctví). V roce 1989 obdržel Nobelovu cenu za mír (jedním z kandidátů byl také Václav Havel).

Buddhismus

Zakladatelem buddhismu je indický knížecí syn Siddharta Gautama (560-480 př.n.l.), který poté, co v indické Bódgaji pod stromem bódhi dosáhl stavu osvícení, získal označení Buddha (,,Probuzený"). Tento stav je cílem každého buddhisty a Buddha po celý zbytek života učil, jak očistit své srdce a vyřešit tak problém lidské existence. Celá Buddhova nauka je formulována ve čtyřech Vznešených pravdách. Podstatou buddhismu je oproštění se od tužeb a přání, jež jsou pomíjivá a proto přinášejí utrpení. Teprve po tomto očištění mysli, po uhašení ohně hrabivosti a nenávisti, po oproštění se od vlastního JÁ, může člověk dosáhnout osvícení a stavu věčné blaženosti - nirvány. V Tibetu je praktikován tzv. lámaismus - forma buddhismu, v níž je důležitý systém lámů - vyšších kněží, duchovních učitelů. Nejvyššími představiteli tibetské duchovní sféry jsou karmapa (V současnosti jsou díky čínským intervencím dva karmapové, pouze jednoho však uznal dalajláma. Tento - 17. karmapa - v roce 2000 uprchl z Tibetu do Indie), pančeláma (Současný pančeláma je čínskými okupanty zadržován na neznámém místě) a dalajláma. Výrazným znakem lámaismu je hluboký náboženský zpěv a tvorba mandal. Mandala symbolizuje svým kruhovým tvarem a geometrickou přesností dokonalost vesmíru. Mniši mandaly tvoří z barevných písků, aby je po chvíli smetli a písek rituálně vhodili do vody. Zničením mandaly je znázorněna pomíjivost krásy.

Okupace a její následky

Po vítězství čínské komunistické revoluce v roce 1949 se Tibet (opět) dostal do zájmové sféry Číny. Na přelomu let 1950-51 do Tibetu pronikla čínská armáda a připojila tuto náhorní plošinu, bohatou na nerostné suroviny, k Číně. Dalajláma, v té době teprve dvacetiletý, jel v roce 1956 do Pekingu jednat s Mao Ce-Tungem. Dohodl se s ním na tom, že Číňané nebudou ohrožovat tibetskou kulturu. Mao ale svůj slib nesplnil a 10. března 1959 vypuklo v Tibetu otevřené protičínské povstání, které bylo krvavě potlačeno a dalajláma (a dalších 85 000 Tibeťanů) musel uprchnout do exilu.

Po roce 1959 byl Tibet oficiálně připojen k Číně a dostal se tak na samý práh existence. Dnes je oficiální název Tibet vyhrazen jen pro území Tibetské autonomní oblasti, vytvořené v roce 1965, která zahrnuje pouze takzvaný vnitřní Tibet. Zbytek území se dostal pod správu pohraničních čínských provincií.

Potlačení povstání stálo Tibet více než 82 000 lidských životů. Kvůli politickému (věznění, mučení, popravy) a etnickému (například nucené potraty a sterilizace, násilná implantace nitroděložních tělísek tibetským ženám) teroru a také kvůli čínské politice ,,Velkého skoku" v 60. letech (kdy byl tibetský lid donucen pěstovat pšenici a rýži místo tradičního ječmene - v drsných tibetských podmínkách se neurodilo nic a Tibet byl zasažen hladomorem, poprvé ve své historii) zemřelo v Tibetu odhadem na 1,2 milionu lidí. Tato genocida spolu s velkorysou čínskou populační politikou (v Tibetu neplatí omezení porodnosti, známé z Číny) dosáhla toho, že Tibeťané se stali ve své vlastní zemi menšinou (v současnosti na území Tibetu žije 6 milionů Tibeťanů a 7,5 milionu Číňanů).

Kromě tibetského etnika je soustavně potlačována také jedinečná tibetská kultura, která se po 2000 let vyvíjela naprosto v souladu s přírodou a zásadami buddhismu. Od roku 1642 byla každoročně tibetskou vládou vydávána jménem dalajlámy nařízení o ochraně přírody. Tibeťané svým způsobem života zachovávali přírodní rovnováhu, která jim zajišťovala přežití. V Tibetu bylo před čínskou okupací 6259 buddhistických klášterů. Po čínské ,,Kulturní revoluci" se jich zachovalo pouhých 13! Místo tradičních tibetských domů jsou preferovány nevzhledné betonové paneláky, výdobytky socialismu, které ničí tvář prastarých tibetských měst; před palácem Potala v srdci Lhasy vyrostlo betonové čínské náměstí s betonovou kašnou. Tradiční tibetský způsob života, spojený s ochranou přírody a duchovnem je nahrazován konzumním, materialistickým životem, kde je ideálem vlastnictví barevné televize a motocyklu. Tato ,,modernizace" Tibetu je podporována některými nadnárodními obchodními kolosy. Čína je velký trh... Úředním jazykem Tibetu je čínština a pouze v ní je dostupné vzdělání. Tibeťané nemají právo se k budoucnosti své země vyjádřit, mluví za ně Komunistická strana Číny.

V poslední době došlo k obnovení některých chrámů a klášterů, které nebyly obnoveny jako kulturní a náboženská střediska, ale pouze jako turistické atrakce. Jednou z metod, kterou se Číňané pokoušejí omezit duchovní suverenitu tibetského lidu je přímé zasahování do výběru významných převtělenců (např. karmapů) a popírání jejich autenticity.

Ekologické následky

Okupace Tibetu má kromě kultury nedozírné následky také na ekologickou stabilitu nejen Tibetu, ale i celé jižní a východní Asie a možná celého světa. V Tibetu pramení většina veletoků jihovýchodní Asie - Indus, Brahmaputra, Satladž, Mekong, Huang-He (Žlutá řeka), Jang-c'-tiang... Tyto řeky zásobují pitnou vodou 47% světové (85% asijské) populace. Bylo pokáceno 50% tibetských lesů, což spolu s devastací pastvin intenzivním zemědelstvím způsobuje masivní erozi. Splavená zemina se usazuje na dolních tocích asijských veletoků, a proto je obyvatelstvo asijských nížin (Čína, Indie, Bangladéš...) sužováno častými záplavami. Ubývání tibetských lesů vede ke změně ohřívání povrchu této náhorní plošiny a změnám proudění vzduchu nad ní. Mění se rytmus monzumů, které přes Tibet procházejí a na kterých závisí úroda (a obživa) v nejlidnatější části planety. Podle některých teorií může být odlesňování Tibetu příčinou jevu El Niňo.

Denně je Tibet okrádán o obrovské množství nerostných surovin (bauxit, uran...). Tyto suroviny, pro čínský průmysl a armádu důležité, jsou z Tibetu odváženy, aniž by za ně tibetský lid dostal náhradu.

V Tibetu dosud žije mnoho vzácných rostlinných i živočišných druhů, často endemických. Likvidací tibetských lesů a pastvin přicházejí o přirozené přírodní prostředí, některá vzácná zvířata je možné, pochopitelně za patřičný dolarový obnos, dokonce i lovit. Povolení vydávají zkorumpovaní čínští úředníci, kteří by měli naopak nad dodržováním zákazu lovu dohlížet...

Čína je držitelem jaderných zbraní. Jejich výroba a zkoušky probíhaly částečně také na území tibetské náhorní plošiny. V současnosti se v Tibetu (podle zdrojů ekologických organizací) nachází poměrně velké množství číských jaderných zbraní, které, díky strategicky výhodné pozici Tibetu, ohrožují velkou část lidstva.

Závěr

Tibet umírá... Je ohrožena jeho jedinečná tisíciletá kultura, respektive to, co z ní ještě zbylo, je ohrožen tradiční způsob života a jeho systém hodnot, je ohrožen tibetský unikátní ekosystém, který se na "střeše světa" formoval desítky tisíc let.

Dnes a denně jsou v Tibetu pošlapávána lidská práva způsobem, jaký nemá v civilizovaném světě obdoby. Světové společenství v čele s OSN tomuto bezpráví nečinně přihlíží. Důvody této nečinnosti mohou být různé, ale jedním z nich je prevděpodobně ekonomická síla Číny. Čínský trh je prostě příliš velký na to, aby ho mohly nadnárodní korporace ztratit... Přes nečinnost vlád, vlají na celém světě každý rok 10. března, v den výročí smutných událostí z roku 1959, tibetské vlajky jako výraz solidarity a soucitu s trpícím Tibetem.

Dokud nám všem bude potenciální zisk připadat důležitější než utrpení nevinných lidí, věci se budou měnit jen hodně těžko. (RS 8/1999, s. 50)



- = 10.03.2003, Sine Nomine = -

Infokanál M-Y.CZ
© 2000 R.A., R.D., R.K., P.T. autorské podmínky